Příběhy klientů
Linda
Po náročném několikaletém pracovním vytížení jsem v 36 letech dospěla k tomu, že už jsem připravená na to mít dítě. Pokoušeli jsme se 2 roky a poté jsem se rozhodla navštívit svého gynekologa. Protože se panu doktorovi něco nezdálo, musela jsem podstoupit laparoskopické vyšetření. Při tomto vyšetření mě bohužel byla odhalena endometrioza, která může způsobovat problém při otěhotnění. Vzhledem k mému věku 38 let a endometrioze, mi můj lékař doporučil jít rovnou na IVF kliniku. Neměla jsem o tom žádné informace a myslela si, že na to mám ještě čas a taky jsem se jako neznalá trochu bála. Navíc jsem vůbec netušila, že pojišťovna hradí 3 pokusy na IVF cyklus a jen do věkové hranice 39 let. Vzpomněla jsem si na spolužačku ze střední školy, o které jsem věděla, že na nějaké takové klinice pracuje a zavolala ji a požádala o vysvětlení a veškeré informace týkající se umělého oplodnění. Zjistila jsem, že času už tedy opravdu moc nezbývalo a objednala se k nim na kliniku. A tak jsem se dostala právě do Arlety. Opravdu mě mile překvapilo příjemné rodinné prostředí a úžasný personál, který svým chováním působí na člověka příjemným a uklidňujícím dojmem, takže se pak člověk tolik nebojí a cítí se příjemněji. Po poradě s panem doktorem Doležalem jsme se s manželem rozhodli pro umělé oplodnění. Myslela jsem si, že vše půjde hladce a otěhotním hned na první pokus. Ten se ale vzhledem k mému zdravotnímu stavu neobešel bez komplikací, takže jsem neotěhotněla. Absolvovala jsem další léčbu, abych mohla jít na další pokus. Bohužel ani druhý pokus se nezdařil. Při třetím pokusu se vyskytly nějaké legislativní problémy, takže to vypadalo, že na třetí pokus už nebudu moci jít. Začala jsem se tedy pomalu smiřovat s tím, že otěhotnění po umělém oplodnění nebude, což znamenalo, že možná nikdy neotěhotním a nebo, že to budeme zkoušet dál sami a třeba se někdy poštěstí. Nakonec se ale vše vyřešilo a já mohla na třetí pokus. Můj zdravotní stav se také zlepšil, takže po odběru vajíček a následném oplodnění jsem měla dostatek embryí, což mi umožňovalo více transferů. Do té doby se to nikdy nepodařilo. Vždy byla embrya jen na jeden transfer. Měli jsme všichni ohromnou radost, protože před námi bylo více něž jedna šance. Následný transfer byl úspěšný a já otěhotněla. Bohužel v sedmém týdnu jsem potratila. Po rekonvalescenci byl můj zdravotní stav ještě lepší, tak navrhl pan doktor další transfer. A neuvěřitelné se stalo skutečností a já zase otěhotněla. Tentokrát to vydrželo a já porodila zdravá a krásná dvojčátka. Musela jsem ujít opravdu dlouhou a poměrně náročnou cestu, než se tak stalo. Velký dík tedy patří celému týmu Arlety, který mě po celou dobu psychicky podporoval. Potěšilo by mě, kdyby přečtení tohoto příběhu pomohlo všem, kteří jsou stále ještě na pochybách anebo mají strach, k tomu, aby se nebáli do toho jít.
